Menu
Ztráta chuti k pohybu, bolest, kulhání nebo otok kloubu patří mezi první příznaky kloubního onemocnění, které má výrazný vliv na kvalitu života vašeho mazlíčka. Postihuje psy bez rozdílu věku, pohlaví nebo plemene. Přečtěte si, jaké typy onemocnění mohou vašeho malíčka potrápit, jak jim předejít a jak je poté léčit.
Typy kloubních onemocnění psů
Kloubní onemocnění zahrnují různé diagnózy, jako jsou osteoartróza, artritida nebo dysplazie. Některá mají genetický původ, jiná vznikají následkem zátěže, obezity či úrazu. Včasná diagnóza a správná péče jsou klíčové pro zlepšení kvality života psa.
Osteoartróza a artróza
Podle slovníkové definice osteoartróza a artróza označují stejné onemocnění a je možné tyto výrazy považovat za synonyma. Osteoartróza patří mezi nejčastější onemocnění kloubů, které postihuje kyčelní, kolenní a loketní klouby u psů. Dochází při něm k poškození kloubní chrupavky, která postupně ztrácí své vlastnosti a není dostatečně obnovována. Takto poškozená chrupavka se projevuje kulháním, bolestí a později může být přítomen i zánět kloubu - artritida.
Osteoartróza se dělí na:
- primární (genetické dispozice, obezita, nadměrné zatěžování kloubů)
- sekundární (vrozená vada, vlivem poranění kloubu, součást jiného onemocnění)
Osteoartróza
Je onemocnění kloubní chrupavky, které může postihnout jakýkoliv kloub v těle psa. Dochází při něm k narušení struktury kloubní chrupavky, prasklinám nebo k odloučení části chrupavky od kosti. Kvůli tomu se pohyb pro psa stává bolestivým. Ostechodnrózou jsou nejvíce ohroženi mladí rychle rostoucí psi velkých a obřích plemen.
Dysplazie (DKK a DKL)
Dysplazie postihuje kyčelní a loketní klouby u psů. Kvůli špatné pevnosti vazu se klouby nepřirozeně pohybují do stran, dochází k obrušování a tím vzniká nesymetrie mezi kloubní hlavicí a jamkou. Dysplazie je geneticky podmíněné onemocnění závislé na vnějších faktorech prostředí. To znamená, že do jisté míry je majitel psa schopen ovlivnit vznik a stupeň postižení například vhodnou zátěží a stravou ve štěněcím věku. Nelze ale spoléhat na to, že rodiče se střední dysplazií budou mít zcela zdravé potomky. Nejčastěji je diagnostikována u psů velkých a obřích plemen.
Jak postupovat, když váš pes onemocní
1. Nepodceňujte první příznaky
Některá kloubní onemocnění mají pomalý a plíživý nástup. Je zcela běžné, že majitelé často podceňují první příznaky kloubních onemocnění. Domnívají se, že kulhání, které za pár dnů samo odezní, je “normální jev”. Postupem času intenzita sílí, přidávají se další potíže s pohybem psa a tak majitelé přichází do ordinace veterinárního lékaře. Bohužel se stává, že v těchto případech bývá onemocněním zasaženo více kloubů nebo je kloubní postižení výrazné.
V případě, že dojde u psa k náhlému poklesu aktivity, odmítání pohybu, kulhání, otoku kloubu nebo úrazu, měli bychom ihned vyhledat veterinárního lékaře.
2. Stanovení diagnózy
Pro správné stanovení diagnózy je třeba znát přesnou anamnézu psa a případně i jeho rodičů. Nutností je provedení vyšetření za pomocí zobrazovacích metod - rentgenu nebo ultrazvuku, při kterém pes bývá v hluboké sedaci nebo celkové anestezii. Mnozí majitelé psů mají obavy z bezpečnosti takového vyšetření nebo z reakcí zvířete na anestezii a proto vyšetření odmítají. Vždy je na veterinárním lékaři, aby s majitelem zvířete našel společnou cestu.
3. Léčba, prevence
Některá onemocnění pohybové soustavy u psů jsou geneticky podmíněná a nelze jim účinně zabránit prevencí. Obecně však platí, že obezita, nepřiměřený růst štěňat velkých a obřích plemen nebo nadměrná fyzická zátěž jsou faktory, které se podílí na raném rozvoji onemocnění.
Léčba pohybových onemocnění spočívá v:
- podávání protizánětlivých léků
- rehabilitačním cvičení
- úpravě hmotnosti
- podávání kloubní výživy
- v chirurgickém zákroku.
Myslete na to, že udržování ideální hmotnosti u psa, pravidelný přiměřený pohyb a kvalitní vyvážená strava jsou klíčové faktory pro jeho fyzickou a psychickou pohodu.
