Menu
Cira Conie Anisok se letos postarala o mimořádný úspěch českého chovu. Na nejprestižnější světové výstavě psů Crufts 2026 získala ve třídě Open 2. místo a následně prestižní Reserve Bitch Challenge Certificate (RBCC). V silné konkurenci 235 border teriérů se tak stala druhou nejlepší fenou plemene na celé výstavě.
Rozhodli jsme se proto Ciru představit trochu jinak. Nejen jako šampionku, ale hlavně jako životní parťačku.
Jaká je Cira doma?
Je to dokonalý mix všeho! Chvíli hravá a mazlivá, chvíli pohodář na gauči, a když se něco děje, tak spolehlivý hlídač.
Cira je váš vlastní odchov. Jaký je příběh jejího narození a kdy jste poprvé poznala, že právě ona bude ta vaše?
Příběh naší Cirdy začal u nás doma s vrhem C, ve kterém se narodilo sedm štěňátek – dva psi a pět feneček. Většinou mívám všechna štěňata rezervovaná dávno před narozením a ani tentokrát tomu nebylo jinak, až na jednu jedinou fenečku. U tohoto vrhu byl o něco větší zájem o kluky.
Protože jsem už doma měla pětiletou psí mámu Lery a jedenáctiletou psí tetu Delfi, plánovala jsem si nechat štěňátko až z dalšího vrhu za rok.
Jenže osud měl jiné plány. Moje kamarádka, která si brala jednu z feneček, mě začala přemlouvat, ať si také jednu holčičku nechám doma. Lákala mě na to, jak budeme společně chodit do lesa, na zkoušky a na výstavy. Brzy se k ní přidala má nejlepší kamarádka a nakonec i moje mamka.
Pod tímto milým nátlakem jsem nakonec kapitulovala a řekla: „Dobře, jedna fenečka je zatím volná, nebudu ji nikde nabízet ani inzerovat a necháme osud, ať rozhodne.“
A ten rozhodl dokonale – zrovna naši Cirdu si nikdo nevybral, a tak zůstala doma.
Až s odstupem času jsme všichni pochopili, jak moc to tak mělo být. Když byly Cirdě pouhé čtyři měsíce, teta Delfinka náhle zemřela. Cirdino „rozhodnutí“ zůstat doma tak dostalo úplně nový smysl. Přišla k nám jako světlo v těžké chvíli a pomohla nám i mámě Lery zaplnit to obrovské prázdno, které po Delfince zůstalo.
Proč právě border teriér?
Původně jsem „bordíka“ vůbec nechtěla. Vždyť vypadá jako voříšek a je ošklivý, až je hezký! Mým velkým snem byl norwichský teriér. U tohoto plemene se ale rodí málo štěňátek a mně tehdy nevyšla už třetí rezervace v pořadí. Byl to osud, protože v tu chvíli zasáhl můj partner.
Jeho kolegovi z práce bohužel tragicky zemřel syn a zůstal po něm pejsek, o kterého se rodina nedokázala postarat. Kolega byl již starší, vážený pán, který pejskovi nemohl dopřát dostatečně dlouhé procházky, a navíc kvůli svému zdraví často jezdil do lázní, kam psi nesměli.
A tak se u nás objevila pětiletá fenečka border teriéra – naše krásná Delfinka. Ta nám ukázala, jak úžasnou povahu tito psi mají, a úplně nám změnila život.
Co na Ciře milujete nejvíc? A co vás naopak dokáže spolehlivě vytáčet?
Naprosto zbožňuji její bezbřehou radost, když se vracím domů. Je úplně jedno, jestli jsem byla pryč hodinu, nebo jenom pět minut – Cirda mě pokaždé vítá s takovým nadšením, jako bych se vrátila po roce. Miluji její obrovskou oddanost a mazlivost. Když se ke mně večer přitiskne na sedačce, dává mi tím nejkrásnějším způsobem najevo, že jsem pro ni celý svět.
A co mě dokáže spolehlivě vytočit? Je to zkrátka teriér, takže mě spolehlivě vytočí chvíle, kdy v lese chytí stopu. V tu sekundu u ní nastane okamžité „ohlušení“. Začne předstírat, že moje povely vůbec neslyší, a já v tu chvíli pro ni pro změnu neexistuji.
Cira není jen výstavní šampionka, ale také lovecky vedený pes. Jak vypadá její život v honitbě?
Cira v honitbě funguje naprosto spolehlivě a pracovitě. Border teriér má lov v krvi, a i když na výstavách sklízí úspěchy za exteriér, v lese okamžitě přepíná do pracovního režimu.
Její život v honitbě je plný akce – využíváme její skvělý nos, vytrvalost a přirozenou hlasitost. Nejčastěji se věnuje dohledávkám, slídění a práci na barvě, kde dokáže být neuvěřitelně houževnatá.
Jak vypadá její běžný den, když zrovna není na výstavě?
Když zrovna není na výstavě, užívá si naplno svobodu a pohyb. Miluje dny, kdy můžeme vyrazit na procházku, kde je ve svém absolutním živlu. Stejně tak ale miluje dny, kdy se „nic neděje“ a ona může jen tak lenošit doma.
Cira má úžasnou schopnost vypnout – venku je to stoprocentní, aktivní border teriér, ale doma je to ten nejklidnější parťák, o kterém člověk ani neví... Tedy dokud se nerozhodne, že nutně potřebuje pomazlit nebo poštěkat na souseda za plotem. :)
Jak Cira zvládá cestování na výstavy?
Cestování má Cira doslova v krvi. Cestuje se mnou totiž už od malička a beru ji s sebou úplně všude. Auto je pro ni jako druhý domov, takže i dlouhé přejezdy na výstavy zvládá jako naprostý profesionál.
Svoji dosud největší zkoušku – téměř 1 750 kilometrů dlouhou cestu do Anglie – zvládla s naprostým přehledem a grácií. I tuhle obrovskou dálku, spojenou s pasovou kontrolou a plavbou na trajektu, proměnila v naprostou pohodu. Celý ten nekonečný maraton pro ni nebyl žádný stres.
Je to zkrátka úžasná a přizpůsobivá parťačka na cesty, která z auta vždy vyskočí s vrtícím ocasem, plná energie a připravená hned vlítnout do výstavního kruhu.
Co všechno obnáší příprava psa na tak velkou výstavu, jako je Crufts? Kolik práce a času je za tím, než se člověk se psem postaví na zelený koberec?
Stoupnout si na ten slavný zelený koberec v Birminghamu není záležitostí několika týdnů přípravy. Je za tím dlouhodobý proces, který trvá měsíce a vlastně i roky každodenní práce, trpělivosti a stoprocentního nasazení. Diváci v kruhu vidí jen těch pár minut, kdy pes září, ale málokdo už vidí ten obrovský maraton, který tomu předchází.
Prvním velkým krokem je vůbec splnit přísnou kvalifikaci. Na Crufts se člověk nemůže jen tak přihlásit, pes si tam musí své místo tvrdě vybojovat získáním konkrétních čekatelství na mezinárodních výstavách. S tím se pojí i zdlouhavé papírování – vyřízení britského ATC čísla, pasové kontroly a přísné veterinární přejímky.
Pak je tu srst a kondice, což je u border teriéra doslova alchymie. Trimování na Crufts vyžaduje precizní plánování. Srst musíme trimovat v přesných časových rozestupech (tzv. vrstvení), aby měla v den D ideální délku, hrubou strukturu a Cira vypadala dokonale. K tomu patří udržování skvělé fyzické formy. Procházky v lese nejsou jen pro zábavu, ale jsou to hodiny přirozeného tréninku a nasvalování.
Nejdůležitější je ale absolutní souhra a handling. Na zeleném koberci panuje neskutečný tlak a za tím, co lidé vidí v kruhu, jsou hodiny tréninku a pilování chůze a postoje. Cira musí umět ladně chodit na výstavním vodítku a bez hnutí držet výstavní postoj na stole, když ji rozhodčí posuzuje.
Kolem vás přitom hučí hala, kde tleskají diváci, a rozhodčí očekává bezchybnou prezentaci. Cira musí být stoprocentně koncentrovaná a nesmí ji nic rozhodit. Tady se nám obrovsky vrací to, že se mnou od malička jezdí úplně všude a má skvělou socializaci.
.webp)
Jaký byl pro vás nejsilnější moment celé výstavy Crufts, na který budete ještě dlouho vzpomínat?
Ten nejsilnější a nezapomenutelný moment přišel při samotném finálním výběru. Rozhodčí nechala feny stát v náročném, téměř tři a půl minuty dlouhém výstavním postoji. Napětí v kruhu by se dalo krájet.
Při svém rozhodování se nejdéle zastavila u feny, kterou vedla starší anglická dáma stojící v kruhu hned vedle mě. Rozhodčí nakonec vybrala jako nejhezčí fenu třídy právě ji. V té chvíli jsem si říkala, že máme hotovo.
Jenže k mému naprostému údivu se rozhodčí otočila přímo ke mně a udělila naší české výpravě titul Second in Class (2. místo ve třídě)!
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem si ten obrovský úspěch vůbec uvědomila a než mi to v té záplavě emocí došlo. Hned vzápětí se ale dostavila naprosto nepopsatelná radost a hrdost. Dokázaly jsme to! Pecka! Ještě teď, když si na tento okamžik vzpomenu, mě mrazí a zároveň hřeje u srdíčka.
Cira se tím zapsala do historie českého chovu border teriérů. Co pro vás tento úspěch znamená osobně? Je to především ocenění dlouholeté práce, splněný sen, nebo něco, co se vlastně ani nedá úplně popsat slovy?
Tento úspěch pro mě znamená neskutečně mnoho. V chovu se člověk snaží jít krůček po krůčku – plánuje, trimuje, trénuje a doufá, že jde správným směrem. Získat takové ocenění přímo v kolébce plemene je pro mě obrovským zadostiučiněním a potvrzením, že ta dlouholetá práce a probdělé noci u vrhů měly smysl.
Zapsat se do historie českého chovu border teriérů je obrovská čest, kterou stále ještě zpracovávám. Je to splněný sen každého chovatele, ale pro mě osobně je to hlavně o hrdosti na tu malou fenečku... kterou jsem vlastně na začátku ani nechtěla.
Osud zkrátka věděl mnohem lépe než já, že k sobě patříme.
Jak pečujete o Cirinu kondici a každodenní pohodu? Máte nějaké osvědčené zásady, ať už jde o pohyb, odpočinek, nebo krmení?
Naše procházky a práce v revíru jsou skvělým základem – Cira si v terénu přirozeně buduje svaly a vytrvalost. Vedle toho ale do její rutiny pravidelně patří tréninky handlingu a posilování, kde pilujeme chůzi a výstavní postoj. Tento specifický trénink jí pomáhá držet eleganci a soustředění, které pak společně zúročíme v kruhu.
Stejně důležitý je ale i kvalitní odpočinek. Po každé náročné aktivitě, výcviku nebo handlingu jí dopřávám absolutní klid na regeneraci.
Co se týče krmení, sázím na špičkovou a vyváženou stravu, která jí dodá dostatek energie – pro Ciru jsem zvolila granule Amanova, které jí maximálně vyhovují.
Cira je teď nejen šampionka a pracovitá borderka, ale také nastávající maminka. Jak se na její první štěňátka těšíte?
Těšíme se na ta malá klubíčka! Zároveň ale upřímně přiznávám, že mám i velký strach, aby celý porod proběhl bez komplikací. Prožíváme teď krásné, ale i trochu nervózní období plné očekávání. Cira je úžasná parťačka a já pevně věřím, že bude stejně skvělou a starostlivou maminkou. Hlavně ať jsou ona i štěňátka zdravá, to je pro nás teď to jediné a nejdůležitější přání.
Rozhovor vznikl ještě před narozením štěňátek
Nová kapitola: Cira se stala maminkou ❤️
Dne 5. října 2026 se Cira Conie Anisok stala maminkou. Narodil se vrh E, ve kterém přivítali na svět jednoho pejska a čtyři fenečky.
Přejeme celé psí rodince hlavně hodně zdraví a spokojených společných chvil!
